ŠVADLENA

Namyšlená, světaznalá, okázalá Tilly. Skrývá nejedno velké tajemství.

Tilly se vrací do rodného města, chce se podívat na svojí těžce nemocnou matku Molly. Po příjezdu zjišťuje, že je na tom matka velice špatně, mluví v množném čísle, nepoznává pořádně lidi kolem sebe a je částečně šílená. Rozhodne se, že se o ní bude starat. To je velmi nelehký úkol, Molly vyšiluje, je agresivní a zlá. Přidělává jí práci a demoluje věci kolem sebe.

Obyvatele Dungataru Tilly nemají ani trošku v lásce. Všichni si pamatují co provedla a dávají to jak se patří najevo. Nedokáží, ale odolat velkému talentu, kterým disponuje, šije nádherné šaty. Má vkus a dokáže ušít oděv přímo na míru, má představivost a široký pojem o módě.

Pomaličku se všechno začíná vracet k normálu, lidé sice nezapoměly, ale přehlížejí to. Objeví se dokonce ctitel Teddy, nosí jim jídlo a snaží se pomoci Tilly s nemocnou matkou. Vzniká mezi nimi něco, co by se dalo nazývat láskou.

"Cestující, kteří mířili pšeničně žlutavými rovinami do Dungataru, si vždycky nejprve povšimli temné kaňky pableskující při okraji pláně. O kus dál po asfaltce už se z toho tvaru vyklubal Kopec. A na Kopci stál zchátralý hnědý dům pobitý deštěním, jenž se na travnatém návrší provokativně nakláněl."

Švadlena byla pro mě zvláštní knihou. Ze začátku jsem se nemohla pořádně začíst, musela jsem pořád myslet na to, co se asi stalo tak hrozného. Mezi řádky se na to často naráželo, ale dlouho trvalo, než to někdo vyslovil nahlas.

Samotná Tilly byla rozporuplná osoba, nebyla mi úplně sympatická, přesto jsem ji respektovala. Na jednu stranu jsem jí obdivovala, na druhou nechápala a v určitou chvíli jsem si dokonce myslela, že zešílela stejně jako její matka. Autorce se povedlo vytvořit postavu, o které budete pochybovat.

Její vášeň pro šití byla nezměrná. Snažila se vytvářet krásné modely na ženy, které ji za zády pomlouvaly. Dělala z nich nádherné bytosti, jenže hezké šaty charakter nespraví. Je tu vykreslená lidská faleš, závist a nenávist.

Musím se samozřejmě zmínit o postavě seržanta. To byla luxusní postava, dokonce jsem se vrátila o stránku zpátky, jestli jsem se nepřekoukla a nepřiřadila jeho výstřednosti jiné osobě. Byl to docela správný "chlap" s dokonale vytříbeným vkusem. Pobavilo mě to a představit si ho bylo nadmíru vtipné.

"Tady se nic neutají, pokračovala stařena, všichni vědí všechno o všech, ale nikdo nic nevyslepičí, protože jinej by pak zas prásknul něco na ně. Ale u tebe je to jinak - na vyděděnce se může kydat, jak je libo."

Po dočtení knihy jsem byla lehce v rozpacích, nejedná se o typický příběh. Stejně tak nečekejte normální konec. Kniha má svůj řád, svoje kouzlo a jak jsem se nemohla prokousat začátkem, konec se četl úplně sám. Byla jsem dlouho zvědavá, jak se bude děj vyvíjet a Tilly pro mě polehoučku přestala být nafoukaná, naopak mi přišla docela fajn a začalo mě jí být líto.

Švadlena má nádhernou filmovou obálku, přiznám se, že jsem film ještě neviděla, hlavně z toho důvodu, abych si vytvořila představu o postavách sama a nevnutilili mi ji. Přesto se na něj těším a jsem zvědavá, jak se povedlo knihu vystihnout.

Román je určený především ženám, nehledejte v něm ale žádnou červenou knihovnu. Nese spíše prvky thrilleru. Za sebe můžu knihu doporučit, určitě si v ní každý najde to své.

HODNOCENÍ          5/5

Děkuji nakladatelství MLADÁ FRONTA za poskytnutí recenzního výtisku.

ŠVADLENU zakoupíte ZDE.