ANDÍLEK

Heidy pracuje pro neziskovou organizaci a je to neskutečně citlivý člověk. Snaží se každému pomáhat a vidí jenom to dobré. Přála si mít velkou rodinu, hodně dětí, ale její sen se rozplynul spolu s rakovinou, která jí vzala celou dělohu i plod uvnitř. Zůstala jí jediná dcera Zoe, dneska dvanáctiletá, se kterou začíná pomalu, ale jistě, cloumat puberta.

Heidy se cítí prázdná a musí neustále myslet, jaké by to bylo, kdyby dítě donosila, kdyby se nemusela léčit. Cestou do práce jí zaujme dívka, tulačka, stojí na nádraží, v ruce má hnědý kufr a miminko. Celá promočená, unavená a špinavá, nejprve se na ní snaží zapomenout, ale v mysli vidí tu vystrašenou dívku s miminkem.


Vymýšlí různé scénáře, jak se dívka ocitla na ulici, kde rodila, jak žije. Chce pomoci a když na ní narazí znovu a pořád prší a prší a miminko má velkou teplotu, přivede je obě k sobě domů. Nikoho se neptá, nic ji nezajímá, chce se jenom postarat o to miminko a tu holku. Nemá ani pud sebezáchovy, vždyť neví kdo ta dívka opravdu je, co když někoho zabila?

"Já sama zase chvíli váhám, ráda bych něco udělala, ale nechci být vlezlá a nechci se jí nijak dotknout. Mezi ochotou pomoct a nadřazeností je jenom tenká hranice a já ji nechci překročit. Mohla by mít milion důvodů, proč stojí v dešti na nástupišti s dítětem v náručí a s kufrem u nohou, milion důvodů lepších než ten, který mi nepříjemně hlodá vzadu v hlavě: Nemá kam jít."

Zase jsem jednou sáhla po knize od které jsem si nic neslibovala a dostala jsem mnoho. Klidně by mohla mít tu zlatou placku bestseller a zaslouženě. Měla jsem pocit, jako kdybych byla v hlavě Heidy. Od počátku knihy je jasné, že není tak úplně v pořádku, velká touha po nenaplněném mateřství, její "zabitý" plod a nesmírná láska k malým dětem. Způsobí, že se nezdravě upne na cizí dítě.

Není  pomalu schopná vnímat nic jiného než miminko, dalo by se říct, že je to takový malý spouštěč velké pohromy. Do toho se přidají její představy, jak ji manžel podvádí a dcera ignoruje a problém je na světě.

V knize se střídají tři hlavní postavy, Heidy, Willow a Chris. Je to takový dialog, každý z nich má svůj názor a každý z nich si přeje chránit něco jiného. Dohromady se z toho stane napínavý příběh. Chris je obezřetný, přesto nedokáže říct manželce ne, Heidy tíhne k mateřství a nehodlá se ho jen tak vzdát a Willow se pomaličku, polehoučku otevírá a vypráví minulost, která jí potkala.

"Celé dny jsem dělala domácí práce, starala se o Miriam a myslela na to, jak mi schází máma a táta. Ve volných chvílích jsem se dívala z okna, pozorovala sousedovic děti a přemýšlela, jak moc nás máma milovala"

Willow naprosto dokonale vykresluje oběť domácího týrání, je zaostalá, na svůj věk ještě dost dětská. Neumí se pořádně postarat o dítě, sama potřebuje péči a jemné zacházení. Dlouho trvá, než se  dozvíme, jak se ocitla na ulici i jak přišla k samotnému dítěti.

Z postav mě nejvíce zaujal Chris, jeho uvažování bylo racionální a logické. Nebyl to žádný necita, ale dokázal si udržet nezaujatý pohled na danou situaci. Přestože zuřil, snažil se chápat Heidy, které nechtěl za žádnou cenu ublížit. Jeho uvažování mělo jasný cíl a někdy jsem se i pousmála nad tím, jak hodnotil vztah mezi ním a manželkou.

Kniha mě dokonale pohltila, neměla žádná hluchá místa, která bych si přála odstranit nebo přeskočit. Po padesáté stránce jsem byla lehce šokovaná a toužila jsem co nejdříve znát celou pravdu. Což mi trvalo dalších třista stránek. Je velice dobré, když ve vás autor vzbudí zvědavost a donutí vás přemýšlet, vcítit se do děje, do postav. A tady se to spisovatelce opravdu povedlo.

Mary Kubica byla pro mě neznámá autorka a já doufám, že od ní vyjde spousta dobrých knih, stejně jako tahle. Musím si pořídit její předchozí knihu - HODNÁ HOLKA, snad dostanu stejný zážitek, jako u ANDÍLKA.

HODHOCENÍ  5/5

Děkuji KNIHCENTRUM.CZ za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu zakoupíte ZDE.