ZEMĚ ODPOLEDNÍHO SLUNCE

Nádherná, překrásná kniha, napsaná životem a zkušenostmi. Doba, která přála mužům a utlačovala ženy, byly jejich majetky, neměly skoro žádná práva a pokud chtěly něčeho dosáhnout, musely trpce a dlouze bojovat.

"Otec mu napsal, že je moc ctižádostivý. Ale který správný muž nemá ambice? Vždyť co jiného ho pohání? Ze ctižádosti se rodí sny a ty člověka ženou kupředu. Měl by za nimi jít, udělat všechno pro to, aby je uskutečnil, jinak nemůže naplnit smysl svého života, nebo snad ano?

Hlavní postavou je žena, mladičká slečna s titulem a velkým svěřeneckým fondem. Navíc je jedináček a zdědí velké jmění po otci. Je nerozvážná a chce za každou cenu uniknout z područí matky a otce, který jí sice dopřeje, ale zastává názor, že o finance se má starat muž. Proto jí hledají vhodného ženicha, ten bude její peníze spravovat.

Na druhé straně stojí šlechtic, baron, ten má jako nejstarší zdědit nejen titul, ale také rodinné peníze po zesnulém otci. Je ale zbrklý a nerozvážný, má velké plány a ambice a jedná dost impulzivně. Otec všechno odkáže mladšímu synovi, nechá mu však titul a dostane nemalé peníze. On je přesto nespokojen a dostane nápad, zviditelní se jinak a sám.

K tomu mu poslouží naivní bohatá Elizabeth. Je si vědom své krásy a nedá mu mnoho práce získat její srdce a co je podstatnější  -  především její rodiče. Odjíždí s ní do města nových začátků a hodlá zbohatnout na pěstování datlí. Stojí mu v cestě především domorodí indiáni, kteří chtějí chránit svou zem a to, co z ní zbylo.

Tu správnou atmosféru přidá Coody, kovboj bez domova. Spí tam, kde je místo, nikde se dlouho nezdrží a miluje svobodu. Někoho ale hledá a je to smyslem celého jeho života. Kdysi se něco stalo a on to chce napravit a vyrovnat svůj dluh.

"Sledoval, jak si Van Lindenovi povídají, pijí čaj a slečna se mazlí s pudlíkem, a došel k tomu, že má úplně jiné názory než konzervativní matka. Viděl jí to na očích, poznal to podle toho, jak si vlhčila jazykem rty a na hrdle jí tepala drobná žilka. Ano, byla to dívka nové, svobodné generace, nebo potom aspoň toužila."

Země odpoledního slunce má skoro pětsetpadesát stran, a možná je jich ještě málo. Příběh mě neskutečně bavil a dostal se mi pod kůži. Autorka píše tak reálně, dává život svým postavám a dokonale dokresluje pozadí, že mám neskutečnou chuť sáhnout po její další knize.

Kniha plyne pomalu, ležérně a promyšleně, není to nic unáhleného a přesto čtenáře zaujme natolik, že touží číst dál a dál. Má svoje osobité kouzlo a je velmi málo autorů, kteří tohle dokáží. Podnítí vaší představivost a budete mít pocit, že žijete spolu s hrdiny na jednom místě.

Propletené kultury, jiné životní hodnoty a zvyky, dají dohromady neskutečný příběh. Indiáni věří  svým duchům, promlouvají s nimi a ti je na oplátku chrání. Šlechtici, kteří neberou na nikoho ohledy, chtějí se proslavit a zviditelnit. Ženy, které se snaží prosadit, ale nikdo je nebere vážně. Nesourodá směsice lidí v odlehlé zemi.

Nevím, proč jsem už dříve nesáhla po nějaké knize Barbary Woodové. Sice se vám kniha nepodaří přečíst za dva dny, protože je opravdu tlustá a písmo je nahuštěné. Ale čtení si rozhodně užijete do poslední stránky. Krásná kniha pro všechny generace. Každá žena se zamiluje a ráda ponoří do Země odpoledního slunce.

Děkuji nakladatelství IKAR za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu zakoupíte ZDE.

HODNOCENÍ  5/5