KOHO MILUJEŠ

Určitě znáte ten pocit, když stojíte před svojí knihovničkou a váháte, kterou si přečíst. Koho miluješ, jsem si koupila jako novinku, a dneska už je to přes rok, co byla vydaná. Přesně tak dlouho ležela na polici u mě doma. Sáhla jsem po ní hlavně proto, že se mi hodila do mojí knižní výzvy na Databázi knih. První věta, začíná otázkou...

K samotné knize, začátek nebyl vůbec špatný, dvě malé děti, poznamenané osudem. Osmiletí, snažící se uspět a překonat sami sebe. Ráchel má srdeční vadu a hodně času strávila v nemocnici. Je to ale bojovnice, jelikož se nudí, pozoruje ostatní pacienty. Jednoho dne narazí na chlapce, je sám a jeho matka někde poletuje na večírku. Je jí ho líto a vypráví mu pohádku, netuší, že se jejich cesty po letech opět protnou.

Andy je jedináček, jeho matka nemá moc peněz, a nemůžou si zrovna moc vyskakovat. Otec mu zemřel v armádě a jelikož byl černoch a jeho matka je běloška, má to hodně těžké. Nepatří nikam, pro bílé je moc tmavý, a pro černé moc světlý. Je ale dobrý běžec, a tak se snaží zlepšovat a chce jednoho dne závodit na olympiádě.


Oba jsou tak rozdílní a přeci je k sobě něco táhne. Začíná milostný románek, mezi Andym a Ráchel. Jejich soužití se moc nehodí, ona je bohatá, on chudý, ona židovka, on nevěřící, a v neposlední řadě, je napůl černoch.

Vybrat si koho milovat je vždycky těžké, ať už se jedná o knihu, nebo o skutečný život. Ráchel je zamilovaná, a ví, co chce. Andy to cítí stejně, ale tolik je rozděluje. Není divu, že jejich společné chvilky, nejsou ideální. Mají sny, oba si jdou za svým a zároveň touží po souzněné duši.

Do poloviny knihy jsem jí četla docela s nadšením, vyprávění o dětech, se mi líbilo a společné poznávání, bylo pěkné. Nevím proč, se autorka rozhodla jejich cesty tak rozdělit a v podstatě změnit jejich povahy. Samozřejmě k horšímu. Tohle je typ knihy, kde vás nic moc nepřekvapí, děj plyne přesně tak, jak čekáte, proto také doufáte v určitý scénář.

Rozhodně si nemyslím, že by kniha byla špatná, ale je svým způsobem utahaná. V určitých odstavcích jsem si říkala, proč tohle, to přece nemůže myslet vážně, a přesto to tam bylo. Je škoda, že se nezařadila mezi knihy, které mě k sobě táhnou a musím je co nevidět dočíst, tady mě to sice neodrazovalo, ale ani nijak extra nenavnadilo.

Zařadila bych jí mezi knihy, které jsou vhodné k odpočinku, když nechcete přemýšlet a hodláte načerpat nové síly. Potom se jedná o správnou volbu, pokud ale chcete příběh s velkým P, raději zvolte něco jiného.

HODNOCENÍ    3/5