KOHO MILUJEŠ

Určitě znáte ten pocit, když stojíte před svojí knihovničkou a váháte, kterou si přečíst. Koho miluješ, jsem si koupila jako novinku, a dneska už je to přes rok, co byla vydaná. Přesně tak dlouho ležela na polici u mě doma. Sáhla jsem po ní hlavně proto, že se mi hodila do mojí knižní výzvy na Databázi knih. První věta, začíná otázkou...

K samotné knize, začátek nebyl vůbec špatný, dvě malé děti, poznamenané osudem. Osmiletí, snažící se uspět a překonat sami sebe. Ráchel má srdeční vadu a hodně času strávila v nemocnici. Je to ale bojovnice, jelikož se nudí, pozoruje ostatní pacienty. Jednoho dne narazí na chlapce, je sám a jeho matka někde poletuje na večírku. Je jí ho líto a vypráví mu pohádku, netuší, že se jejich cesty po letech opět protnou.

Andy je jedináček, jeho matka nemá moc peněz, a nemůžou si zrovna moc vyskakovat. Otec mu zemřel v armádě a jelikož byl černoch a jeho matka je běloška, má to hodně těžké. Nepatří nikam, pro bílé je moc tmavý, a pro černé moc světlý. Je ale dobrý běžec, a tak se snaží zlepšovat a chce jednoho dne závodit na olympiádě.

Nespoutaný milenec

Ten kdo sleduje můj blog, tak určitě ví, že pomaličku čtu dlouho sérii, a to Bratrstvo černé dýky. Nevím, kdy se mi podaří dostat na konec, ale určitě to ještě nějakou dobu potrvá. Nespoutaný milenec je pátým dílem, nebudu se tu dlouze rozepisovat o velkém klanu upírů a jejich nepřáteli bezduchými.

Tentokrát autorka věnuje knihu Vishousovi, je zvláštní, má zářící ruku a dokáže s ní divy. Nechce se vázat, nechce aby si ho někdo všímal, je celkově divný i na upíra. Jak už to bývá, v každém díle, povětšinou dostanou šanci najít si družku a ani tady to nebylo jinak. Je to doktorka, jedna z nejlepších, operuje srdce a je cílevědomá.

Ono ani tak nejde o tyhle dva, ale konečně se nám poodkryje tajemství Stvořitelky. To se mi líbilo a popravdě klidně bych toho uvítala víc, ukazuje se, že i ona má svoje neduhy a udělala něco, za co musí nést svůj trest.

ŽENA Z KAJUTY Č. 10

Jsem nadšená, po dlouhé době kniha, která mi stoprocentně sedla. Napětí od začátku do konce, hodně dlouho jsem netušila, co se na Polární záři stalo. Psychologický thriller, který zaujme a jen tak nepustí. Autorka má dar udržet svoje čtenáře ve bdělém stavu, jen neradi budete knihu odkládat.

Lo je žena, která nemá žádný životní cíl, ustrnula na jednom bodě, a vypadá to, že je vlastně takto spokojená. Píše pro časopis, kdysi chtěla něco v této branži dokázat, ale tyto ambice už dávno ztratila. Když její šéfová otěhotní, vybere si jí jako záskok, že by konečně kariérně postoupila?

POHODLNÉ LŽI - recenze

Nebudu nijak předstírat, že se mi kniha alespoň malinko líbila, nelíbila. Jsem moc ráda, že jsem si jí nekoupila, ale jenom půjčila. Byla by to škoda peněz. Vůbec jsem nepochopila, co jako mělo být smyslem této knihy. Neměla nic, čím by čtenáře upoutala a to, že je lepší říct celou pravdu než lhát víme asi všichni.

Tři rádoby matky, dva otcové a jedno dítě. Ani jedna matka nebyla ta nej, ani k jedné jsem si nevytvořila vztah. Hlavní hrdinka Tia, byla podle mě úplně blbá, promiňte mi ta slova, ale jinak se to vyjádřit nedá. Několik let zamilovaná do staršího profesora Nathana, se kterým počala dítě. Ani když se jí vzdal, stejně tak jejího dítěte, nedokázala ho přestat obdivovat a milovat.

Jeho žena Juliette, byla dobrou matkou, ale nedokázala zvládnout manželovu nevěru. Stala se z ní trapná a šílená ženská, která kontaktuje adoptivní rodiče. Všemu vévodí Caroline, adoptivní matka, lékařka, po dítěti netoužila, ale chtěla naplnit život svého manžela. O Savannah se nestará zrovna příkladně, sice jí nic nechybí, ale nedokáže ji dát lásku a svůj čas. Je pro ní přednější práce a holčička vyrůstá s chůvou.

SLYŠÍM TĚ VŠUDE - recenze

Tohle je teda jízda, měla jsem pocit, že jsem nastoupila do rozjetého vlaku, kde se nedá vystoupit. Začátek mě doslova zahltil, tolik informací, žádné soukromí a zprávy šířící se rychlostí blesku. Moje první myšlenka byla, jak mohou v tomhle chaosu žít? Dospěje telekomunikace takových rozměrů, že naše myšlenka, bude rychlejší, než slova?

"Rychle pročetla zbývající zprávy, ale žádná z nich nezačínala slovy: ,,OMG! To snad nemyslíš vážně!" Dobrá. To znamenalo, že má pořád ještě čas rozhodnout se co jim řekne - i když ne moc, vzhledem k rychlosti komunikace v dnešní době."