ČAS ZAPOMNĚNÍ

Devětatřicetiletá Janie odjíždí na své narozeniny do Trinidadu. Žije sama, nemá manžela ani přítele. Od té doby co jí umřela matka, ztratila touhu s někým sdílet svůj život. Na dovolené je krásně, odpočívá a na nic nemyslí. Potkává Jeffa, je jí jasné, že je nespíš ženatý, ale pro jednu noc poruší všechny své zásady. Prožijí vášnivý románek a rozloučí se bez závazků, neznají svoje příjmení, neví kde bydlí, žádný kontakt. Když se jí narodí syn Noe, je ráda, že je jenom její.

"Záleželo jen na tom, co měla tady, v náručí. Políbila ho na sladkou, mokrou hlavu. Hezky voněl, protentokrát. Zvedl k ní oči. Přijde moje druhá máma brzy?"

Čtyřletý Noe je ale zvláštní až podivné dítě. Bojí se vody, není možné ho vykoupat nebo mu umýt ruce. Vyvádí u toho tak, že dostane záchvat a nemůže dýchat. Jeho mysl je ale velice vnímavá. Mluví o věcech o kterých nikdy neslyšel, zná nazpaměť Harryho Pottera, přestože nikdy neviděl jediný film ani knihu. A ničí svojí matku tím, že se dožaduje jiné maminky a za každou cenu se chce vrátit domů.

"Nepodíval se na ni, Tiše plakal do kolen. Chci domů. Tohle říkal v okamžicích, kdy cítil bolest, už od svého batolecího věku. Byla to jeho první věta. Vždycky mu odpovídala stejně: Jsi doma."

Janie začíná být zoufalá, ve školce ho vyloučili, chodí po psychiatrech a nikdo není schopný určit diagnózu. Snad někdy později, až trochu odroste. Na to ale nemůže čekat. Noe je horší a horší, v noci se budí, má noční můry, smrdí a nikdo ho nechce hlídat. Potřebuje pracovat, jako samoživitelka se nemá na koho obrátit. Hledá na internetu náhodná slova a narazí na film, kde doktor Anderson popisuje převtělení - má pocit, že se asi dočista zbláznila.

"V tom to uslyšela. Ještě nemělo smysl chodit do Noemova pokojíčku, ani se ho pokoušet budit. Tu rutinu znala moc dobře. Naříkání se po deseti minutách změní v jekot a ten pak přejde do slov: Mami, mami!"

Čas zapomnění je kniha, která čtenáře doslova láká aby si jí přečetli. Má zajímavou anotaci, takovou lehce provokativní a téma reinkarnace je nadpozemské. Kromě toho, koho by nevyděsilo, kdyby čtyřleté dítě tvrdilo, že je někdo jiný a neustále opakovalo, že chce zpátky ke svojí mámě?

Nejprve mi přišlo, že je buď Noe zdatný manipulátor a využívá tak matku pro sebe, nebo trpí nějakou skrytou duševní nemocí. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že ho to až z hrůznou radostí baví a tak Janie mučí. Ale asi jsem hledala nějaké logické vysvětlení pro jeho chování.

Po celou dobu čtení jsem měla z knihy divný pocit, přemýšlela jsem, na kolik je možné, že se tohle opravdu stane. Zvláštní je, že nejvíce se mě dotýkaly příběhy, které se v knize objevovaly jako dokázané. Běhal mi mráz po zádech a pokud bylo cílem knihy, aby ve čtenáři vyvolala  pocity strachu a bezmoci, tak splnila svůj účel.

Knize bych vytkla jednu jedinou věc, chybělo mi období, kdy byla Jane těhotná a první čtyři roky Noemova života. Zajímalo by mě, jak probíhalo těhotenství, bylo jiné? Jak přesně se Noe vyvíjel, dalo se to poznat? Autorka sice lehce zabrousí k první vzpomínce, ale je to jednorázová informace, bez povídání okolo. Myslím, že by to knize dodalo ještě více poutavosti.

Docela se mi ale líbilo, že nás spisovatelka nenutí uvěřit. Nechává čtenáři prostor, aby se samostatně rozhodl. Zda se přikloní k tomu, že věří v reinkarnaci, nebo si najde vlastní logické vysvětlení. Sledovat putování za jinou matkou a odhalování pravdy, musí každého zaujmout. Nejvíce se Čas zapomnění dotkne matek, protože děti jsou všechno co máme.

Děkuji nakladatelství IKAR za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu zakoupíte v Knižním klubu.

HODNOCENÍ  4/5