Co dokáže jeden malý, červený kufřík?
Šestašedesátileté Eliz přijde jednoho dne červený kufřík s docela zvláštním obsahem a vzkazem. Stojí v něm, že patřil její skutečné matce. Eliz je z toho rozrušená, jelikož dodnes netušila, že je adoptovaná a proč ji někdo po tolika letech něco takového posílá? Uvnitř najde několik osobních věcí a knihu - růžový vázaný výtisk Paní Bovaryové. Jako záložku používala jmenovku vojáka, jedná se o jejího otce?
Rozhodne se zjistit pravdu, chce vědět, kdo je její skutečná matka a otec. Potřebuje znát, proč se jí matka vzdala a v neposlední řadě jestli ještě žije. Najme si proto vyšetřovatele a genealoga Jeffersona Tayta. Ten se do vyšetřování pouští s velkou vervou. Bere to trošku osobně, sám je adoptovaný a nikdy se mu nepodařilo vypátrat svoje rodiče, chápe tu nejistotu a hodlá udělat všechno pro dosažení cíle.
Ze začátku to vypadá dobře, najde původní rodný list a dokonce příbuznou rodinu. Sice je divné, že na rodném listě je jiné příjmení, než matka měla, ale byla válka a je možné, že se jedná o chybu. Kontaktuje zbývající rodinu a rozhodne se je navštívit. V počátku naráží na problém, že nikdo o Philomeně nic moc neví, jedná se o takovou rodinnou záhadu. Každý si ji pamatuje do té doby, než zmizela.
Zamotaný příběh plný hamižnosti, okrádání a nevyřešených sporů. Dokola se točíme okolo klíče č. 545, který patří do jedné z mnoha bezpečnostních schránek. Potíž je v tom, že banka před dvaceti lety přes noc zkrachovala a uzamkla s sebou svoje tajemství i poklady. Skříňky se dají otevřít "univerzálním klíčem", ale stejně jako další klíče není k nalezení. K tomu, aby se schránky daly otevřít násilně, je potřeba dlouhé papírování a tak se stává, že klienti mezitím umřou nebo prostě děti neví, že jejich rodiče vlastnili bezpečnostní schránku. Je to hlavně proto, že se tam ukládaly nejen peníze, ale také dokumenty, šperky a věci o kterých se nemělo vědět. 
