pátek 26. ledna 2018

Já a pan Jones

Od této knihy jsem si zase tolik neslibovala, to se přiznám. Koupila jsem ji ve výprodeji, za nějakých zhruba devadesát korun. Popravdě se mi líbil obal a anotace taky nevypadala úplně špatně. Musí říct, že mě docela překvapila.

Dobře se mi četla, nebyla nijak utahaná a hlavní představitelé vyhlíželi docela sympaticky. To hodnotím jako velké plus. Představovali takovou typickou rodinu. Prarodiče, kde je tchýně ta hlavní a dává to náležitě svým snachám najevo. Děda, kterého mají všichni rádi a funguje jako spojka mezi babičkou a ostatními členy rodiny.

Společně vlastní penzion, jejich celoživotní úsilí, radost i starost. Mají tři syny, a ani jeden nemá o penzion valný zájem. Vidí v tom moc práce a málo výdělku. Až na toho posledního, nejmladšího, kterého nikdo nebere vážně. I rodiče se děsí toho, že by chtěl penzion někdy vést. Přemýšlejí jak to udělat, nechtějí se ho vzdát, ale dlouho už nevydrží.

úterý 23. ledna 2018

KRYCÍ JMÉNO E 219

Vězen s označením E 219, nebezpečný, dříve pronásledoval a zabíjel lidi na přání. Bývalí nájemný vrah, situace se změnila. Svět ovládl zmutovaný vir, z lidí se stávají chodící trosky, nebezpečné, nakažené. Neexistuje žádná protilátka, žádná naděje. 

Zdraví lidé se uchýlili do věznic, protože jsou nejlépe chráněné před nakaženými lidmi. Vězni jsou propuštěni a nechali je napospas světu. Erik je chytrý a ví jak se bránit, aby přežil. Podnikne spoustu opatření, nechce se stát kořistí. 

Dostal fotografii dívky, která je nespíš imunní, byla by to dobrá zpráva. Rozhodne se jí najít a zkusit zachránit svět. Musí přeci existovat nějaká protilátka. Souřadnice ho zavedou k bývalému vojenskému krytu. Jenže nic nejde podle plánu a on se ocitne znova na útěku a není sám, má k sobě mladičkou dceru důstojníka.


"Skvěle, vzdychám rozmrzele a strkám si nabitou a zajištěnou pistoli do kapsy. Zní to divně, ale i přes hrozbu smrti na každém rohu zatím zajišťuji svou zbraň."  
Fantasy není zrovna žánr, který normálně čtu. Povede se mi přečíst tak tři knihy za rok, přesto mě to něčím láká. Když jsem dostala nabídku zrecenzovat tuto knihu, zaujala mě její anotace, proto jsem na to kývla. 

Začátek mě bavil, bylo zajímavé číst, jak se lidstvo vlastní blbostí ničí. Což není nic nereálného! Vězeň Erik na mě působil sympaticky a doufala jsem, že moje sympatie jenom porostou. Celý příběh není zbytečně roztahaný, ono by to ani jinak nešlo, protože kniha není nijak dlouhá. Docela dobře se mi to četlo. Žádné zbytečné povídání okolo, jede se v jedné linii.

Asi do poloviny knihy mě příběh dobře chytil a měla jsem nutkání ji co nejdříve dočíst. Potom ale přišel zlom. Je to veliká škoda. 

Obsahově už jsem tak spokojená nebyla, jak mě kniha ze začátku nadchla, tak mě taky brzy začínala štvát. Co mě asi zarazilo nevíce, byl konec. Bohužel se mi nelíbil a zkazil mi celkový dojem z knihy, která by nebyla tak špatná. Nevím, asi nejsem ta správná osoba, možná proto tento žánr tolik nečtu.

Přesto věřím, že si svoje fanoušky najde. Především v mužské části populace, kteří ji asi lépe ocení než-li já. Knihu hodnotím průměrně.


Děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku.

ZNOVU JÁ

Příběh ženy, manželky a matky, která ve čtyřiačtyřiceti letech prodělala infarkt. Následně jí museli lékaři voperovat baypass. Stres, únava, nevyspání a nekonečná starost o pětiletá dvojčata, se na ní pěkně podepsala. Nejen tohle, také je divné, že se jí to stalo, ve středním věku, může to být dědičné. Jenže se není koho zeptat, Maribeth je adoptovaná a netuší, kdo je její opravdová matka. Může být také mrtvá.


"Ale srdce ji nenapadlo. Je jí čtyřiačtyřicet. Je unavená a pořád musí myslet na daně. Ale ukažte jí pracující matku, která na tom není stejně."


Po operaci se cítí příšerně, začíná jí docházet, že mohla být mrtvá. Rozhodne se, dát se pořádně dohromady. Když se vrátí domů, je jí jasné, že tohle takhle nepůjde. Má pocit, že se na ní znova všechno nabaluje. Dvojčata vyvádějí, její matka se sice snaží pomoci, ale občas ji dovádí k šílenství a její manžel, je rád, že opět převezme otěže.

pondělí 22. ledna 2018

JE TO I MŮJ ŽIVOT

Kniha, která zároveň láká i odrazuje. Koupila jsem si jí, protože anotace musí upoutat každého. Dítě, které je počato "na míru" ke svojí sestře, která trpí loukemií. Má pomoci sestře k uzdravení, nejprve daruje pupečníkovou krev, potom lymfocyty, kostní dřeň a když se jedná o ledvinu, něco se v Anně vzepře. Už nechce být dárcem, nechce do sebe nechat píchat a řezat, jenom proto, aby její sestra mohla žít.

Stejně tak slovo žít, je docela relativní pojem. Život Kate je jako na houpačce, nikdy neví dne, ani hodiny. Začne krvácet, objeví se další modřina, testy vyjdou se špatnými hodnotami a jede se nové kolo. Nemocnice, chemoterapie, nebezpečné léky. Může umřít kdykoliv, nikdy není zaručené, že zrovna tohle, bude to, co pomůže.

Její matka Sara, se ale nevzdává, bojuje a nikdy, nebere v potaz to, že by její dcera měla umřít. Jenže má ještě staršího syna, taky manžela a v neposlední řade dceru, která pokaždé zachrání situaci. Anna jde k soudu, chce, aby byla zmocněná a mohla rozhodovat sama za sebe. Nechce darovat, ale ani nechce, aby její sestra umřela.

TEMNÉ HLUBINY


Robert Bryndza je zárukou dobrého čtení. U všech tří knížek, jsem dostala výbornou detektivku, se zvláštní zápletkou. Stal se právem mým oblíbeným autorem a pokaždé s nedočkavostí očekávám novou knihu.


"Když se Erika posadila za volant svého auta, venku zuřila průtrž mračen. Déšť bubnoval do střechy a modré světlo doprovodných policejních vozů a dodávky potápěčů se odráželo v kapkách vody na předním skle."