DÍVKA V MĚSÍČNÍM SVĚTLE - recenze

Vzpomínám si, jak jsem ji potkal poprvé. Změnilo mi to život.

Dívka v měsíčním světle je taková velká vzpomínka, dnes již dospělého muže na celý jeho život. Dívka jménem Cesca mu nadobro změnila směr, kterým se ubíral. Byl synem, měl jasné dáno, pro co se narodil, měl jít ve stopách otce a nikdy nepochyboval, že se tak stane. Rodina umělců ho ale nechala pohlédnout do úplně jiného světa.

Čtyři sourozenci, narození pro velké věci, obdarováni talentem a bohatstvím. Nejkrásnější a zároveň velice nestálá, přesto neodolatelná Cesca učarovala mnoha mužům. Stejně tak o dva roky mladému Wyliovi, toužil po ní, byla mu vším. Její povaha a osobnost, se nedala spoutat jedním mužem, přestože s Wyliem měla románek, nebyl pro ní problém druhý den bez pocitu viny odejít.

" Hloupě jsem si dopis četl znovu a znovu, zbytečně jsem pátral po nápovědách a odpovědích, které v něm chyběly. Jenže tam bylo všechno. Trvalo mi léta, než jsem pochopil, co mi tím vlastně říkala. Jako mnozí jiní i jí díval přednost vlastní interpretaci, rozhodl jsem se dešifrovat její slova tak, aby to bolelo co nejmíň."

Wylie nepřestával doufat, že jednoho dne bude jeho, měla tolik mužů, tolik románků. On jí ale viděl v jiném světle, odpouštěl jí a vždycky když se vrátila, s vděčností přijímal její společnost. Pokaždé mu znova zmizela a zase se z nenadání objevila. Po smrti jejího bratra se všechno změnilo, začala přehodnocovat svůj život, ale všechno se nedá vrátit nebo zapomenout.

Kniha se odehrává ve světě umělců, velkých lidí, nezkrotné touze uspět, dokázat nemožné. Wylie je svým způsobem pozorovatelem, chtěl by se zapojit, žít nezávazně, odpoutat se od stereotypu a Cesca je klíčem. Přestože brzo pochopí, že se nedá polapit, jeho láska je hluboká a trvalá.

Hodně si tím komplikuje život a vztahy se ženami, pokaždé podlehne. Už jsem si až říkala, jestli je možné tak hluboce milovat, měl by jí spíš nenávidět a zavrhnout. Aspoň tak by to udělala většina z nás.

"Když s ním Cesca seděla u oběda, věděla, že poslouchá dědečkovu starou písničku o tom, jak se může stát velkou. To všechno už slyšela předtím. Na rozdíl od jiných tomu ale sama věřila. Už teď věděla, že Aurelio bude velkým malířem. Že Cosmo bude velkým hudebníkem. Carmen byla chytrá a krásná, mohla se stát čímkoli."

Na knize je znát, že ji psal muž, ze začátku mi přišla trochu neosobní a nemohla jsem proniknout do příběhu. Bylo to takové vypravování o životě. Občas s nějakou připomínkou, že kdyby tenkrát tohle udělal, možná by to dopadlo jinak. Svým způsobem mě ale od čtení neodradil, trochu mi drásalo nervy, že nevím co tím vším autor myslel.

Moje obavy se rozptýlily asi v polovině knihy, kdy jsem nabrala rychlost a směr. Konec jsem četla s velkou dávkou nadšení. Malinko škoda, že mě to nechytilo hned od začátku. Občas jsem také nechápala chování hlavních představitelů, on ji miloval a přehlížel úplně všechno a ona ho svým způsobem využívala ke svému uspokojení.

V příběhu je hodně romantiky, vášně, zklamání, luxusu i bídy. Procestujeme mnoho zemí a každá nás uchvátí svým kouzlem. Byly chvilky kdy mě kniha dojímala a chvíle, kdy mě neskutečně štvala. Tento rozpol, který autor dokáže ve čtenáři vyvolat, je podstatou celého vyprávění. Ano či ne. Co je důležité, na čem záleží...

HODNOCENÍ  4/5