SKOŘÁPKY NA VODĚ

Po přečtení Skořápek na vodě, mám pocit, že často řeším nepodstatné věci. Důležitý je život a vzájemné vztahy mezi rodinou a přáteli.

"Naplno si uvědomila, že je šťastná, a ten pocit ji celou prostoupil. Byl tak silný, že ji téměř ochromil."

Tomáš Valenta byl po celý svůj život velice úspěšný, dokázal poznat, kde se chytit příležitosti a co nechat být. V osobním životě se mu už tolik nedařilo, přenechával veškerou výchovu dětí na manželce a jejich soužití nemělo dlouhé trvání. Žili vedle sebe a každý s někým jiným, jediné co pro rodinu představoval, byl stálý finanční příjem. Po prodělaném infarktu se manželství rozpadlo nadobro a Tomáš se odstěhoval do Mezilesí.



V současné době pracoval s bývalou učitelkou Markétou, která si zařídila malý internetový obchod s přízí. Prošla si ztrátou manžela, který tragicky zahynul při autonehodě a vychovala sama dceru Terezku. Toužila živnost rozšířit o malou kavárničku a Tomáš jí hodlal pomoci. Přichází nečekaná zpráva, že se utopil jeho jediný syn Marek. Lékaři použili jeho srdce, aby zachránilo další lidský život. Život ženy, která se narodila s vrozenou srdeční vadou a chtěla žít pro svojí malou dcerku Aničku a manžela Mojmíra.

Tomáš se těžko vyrovnává se ztrátou syna, kterého pořádně nikdy nepoznal. Neměl zájem a teď už je pozdě. Snaží se poskládat střípky Markova života, chce se dozvědět, jaký syn doopravdy byl. Další co mu nedá spát je představa, že neví, ve kterém těle bije synovo srdce. Zaslouží si jiný člověk, aby nosil cizí srdce?

"Víte, stává se, že ani my nepoznáme, jak blízko je konec. Myslím, že tentokrát se vaše paní ještě zotaví, ale jenom na čas. Nezoufejte, tím ničemu nepomůžete, možná se ještě stane zázrak."

Skořápky na vodě mi poskytly hluboký příběh o ztrátě, lítosti a naději. Tři slova, která dokáží člověka pořádně zasáhnout a rozhodit. Je hodně důležité starat se o pocity druhých, řešit problémy a neupřednostňovat jenom sebe. Umět odpustit, přijmout syna nebo dceru takové, jací jsou. Nepředělávat je a milovat je, ať se děje cokoli. Vytvořit dokonalou rodinu nejde, ale snažit se tomu přiblížit by měl být cíl každého z nás.

Překvapilo mě jaký široký okruh lidí dokázala autorka dosadit do své knihy. Měla jsem přesnou představu, jak funguje která rodina, kdo se čím trápí a jaký vliv měla smrt Marka na každou z nich. Jak jedna smrt změní tolik životů, někomu pomůže, jinému otevře oči, pro někoho přinese utrpení.

Často jsem narážela na slovo osud, je opravdu každý život předurčený? Má smysl smrt, aby zachránila další životy? Je možné, aby dárce ovlivňoval život příjemce? Otázky na které se nedá jednoznačně odpovědět, co je realita a co je pouze výplodem našeho podvědomí...

" Já nevím, jestli vám to pomůže, ale zkuste hledat útěchu v tom, že smrt vašeho syna, když už k ní muselo dojít, vede k záchraně života jiného. Je to osud."

Od Jarmily Pospíšilové je tohle moje první kniha a rozhodně mě nenechá jen tak spát. Nevím, proč častěji nevyhledávám české autory, ale je krásné v knize najít taková ta typická česká jména. Obraty vět, které nejsou křečovitě přeložené a dávají smysl. Reálné postavy, reálné životy, které si dokáže každý čtenář představit a řekne si - takhle to je, takhle se žije.

Knihu doporučím každému, kdo má zájem přečíst si hluboký příběh, protkaný mnoha osudy.

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu zakoupíte ZDE.

HODNOCENÍ  5/5