Tři rádoby matky, dva otcové a jedno dítě. Ani jedna matka nebyla ta nej, ani k jedné jsem si nevytvořila vztah. Hlavní hrdinka Tia, byla podle mě úplně blbá, promiňte mi ta slova, ale jinak se to vyjádřit nedá. Několik let zamilovaná do staršího profesora Nathana, se kterým počala dítě. Ani když se jí vzdal, stejně tak jejího dítěte, nedokázala ho přestat obdivovat a milovat.
Jeho žena Juliette, byla dobrou matkou, ale nedokázala zvládnout manželovu nevěru. Stala se z ní trapná a šílená ženská, která kontaktuje adoptivní rodiče. Všemu vévodí Caroline, adoptivní matka, lékařka, po dítěti netoužila, ale chtěla naplnit život svého manžela. O Savannah se nestará zrovna příkladně, sice jí nic nechybí, ale nedokáže ji dát lásku a svůj čas. Je pro ní přednější práce a holčička vyrůstá s chůvou.
Samozřejmě teď přijde to hlavní. Tia zjistí, že udělala chybu, když dala dítě k adopci. Juliette se dozví, že z románku manžela vznikla dcera, kterou nikdy neměla. Má pocit, že by měla patřit do jejich rodiny. A Caroline přemýšlí, jestli udělala dobře, když na adopci kývla. Jak dobře by jí bylo bez dítěte.
Přestože je toto vážné téma, kniha je neskutečně nudná. Děj vůbec neubíhá a točí se okolo ničeho. Nikdo nic nevyřeší, nic se nestane. Utrpí jenom manželské vztahy a dítě je vystaveno psychickému náporu. Knize prostě chybí nějaký zvrat, pomalu do stopadesáté stránky, jenom popisuje jak se to stalo.
Občas mám chuť přečíst si knihu, u které nemusím přemýšlet. Ale tohle rozhodně není jedna z nich. Málokdy se mi stane, že odložím knihu těsně před koncem. Tady mě to ani nemrzelo a těch pár stran jsem si dočetla jen pro pocit, že by se náhodou autorka rozhodla něco změnit. Za mě knihu doporučit nemůžu, ani jako oddechovku, protože mě neskutečně štvala.
HODNOCENÍ 2/5
Knihu jsem četla a musím souhlasit, také se mi nelíbila. Vůbec nezaujala.
OdpovědětVymazat