ZAŤUKEJ MI NA SRDCE

Věra Kyselková, už samotné příjmení ve vás vyvolá malý úsměv. No kdo by se přeci tak divně jmenoval. Věřte, nebo ne, tuhle paní si dozajista oblíbíte.

"Už před čtvrt rokem si zamluvila tři plata vajec. Jistota je jistota. Slepice většinou na Velikonoce stávkují a nechtějí se zmodernizovat ve stylu podávání nadměrných pracovních výkonů."

Věra pracuje v místní bance už několik let. Má svoje zavedené zvyky a nesnáší žádné novoty. Hezky všechno ručně a na stroji. Když jí šéf oznámí, že se pojedou s kolegyní školit, aby šly s dobou, chtějí odejít rovnou do předčasného důchodu. Přece se na stará kolena nebudou učit ovládat nějakou chytrou bedýnku.

Další starost jí dělá dcera Iduš, nešťastně se zamilovala a z velké lásky přišla na svět Maruška. Budoucí otec vzal do zaječích a o malém uzlíčku nechtěl nic slyšet. Věra se rozhodne dceři najít manžela a začíná výběrové řízení na místo tatínka. Iduš si naštěstí nechce nechat do výběru mluvit a hlučný soused má skvělého kamaráda, možná by to mohl být ten pravý.

"Po prodělané inventuře vnitřního skladu zjistila, že jí momentálně schází pouze tři základní věci - masážní křeslo, zelený trávník bez králičích bobků a pořádná mužská finanční podpora." 

Aby toho nebylo málo, ještě se k tomu přidá babička se svojí zapomnětlivostí a novou známostí v podobě myslivce. Šílená sousedka, která vyvolává duchy a doufá, že jí tipnou dobrá čísla do sportky nebo naleznou poklad na její zahradě. Všechno roztočí neuvěřitelný kolotoč událostí, ze kterého se nedá jen tak vystoupit.

První co mi utkvělo bylo třídenní školení, ten rozpor mezi zkušenostmi a moderní technikou byl nezapomenutelný. Přestože ani jedna z přítomných neměla sebemenší ponětí o tom jak funguje počítač a objednat si oběd bylo nad jejich síly. Vynahrazovaly všechno bystrou myslí a smyslem pro humor. Můžu s klidným svědomím říct, že je raději měly nechat pěkně v klidu čekat na důchod.

Snaha dceru provdat za každou cenu a malé najít toho správného tatínka, byla taky docela jízda. Pozvat nápadníky na Velikonoce a čekat, že se dostaví ve střízlivém stavu, bylo docela komické.

"Jsi dost stará, abych ti radila, ale blbější nápad jsi snad nemohla objevit. Nápadníci na Velikonoce, to bude fakt síla."

Od Petry Nachtmanové očekávám většinou knihu, kde se od srdce zasměji. Ani tentokrát jsem nebyla ochuzena, spíše naopak, na konci jsem doslova brečela smíchy. Věra byla opravdu číslo a se vším si dokázala poradit. Měla si však dávat větší pozor na alkohol a držet se zásady, že se nikdy nic nemíchá. Ani v případě, že se pije stejná barva. Jelikož následky jsou většinou katastrofické a nepředvídatelné.

HODNOCENÍ  5/5

Děkuji spisovatelce Petře Nachtmanové za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu zakoupíte ZDE.