MĚSÍČNÍ SVIT NAD PAŘÍŽÍ

"Nejlepší způsob, jak uskutečnit své sny, je probudit se."

Přestože se jedná o romantickou knihu, první stránky tomu neodpovídají. Začíná smutně s blížící se smrtí, která vyvolá trpkou vzpomínku a touhu změnit život a bojovat. Heleně je osmadvacet let, žije stále pod dohledem rodičů v Londýně. Píše se rok 1924 a je po válce, čelí mnoha pomluvám jen proto, že zrušila zasnoubení. Čekala na svého budoucího manžela celých dlouhých pět let a když se vrátil, požádal Helenu, ať svůj slib vezme zpátky.

Po těžké nemoci se rozhodne začít znova, touží se stát malířkou a v jejím věku si ji už stejně asi nikdo nevezme. Šance přichází v podobě dopisu od zapovězené tety, nabízí ji bydlení a přeje si, aby nadále rozvinula svůj talent. Poprosí rodiče, zda by mohla rok studovat ve Francii uměleckou akademii. Nakonec je jí vyhověno vzhledem k tomu, čím vším musela projít.

"Jsem žena, ne chomáč cukrové vaty a jsem dokonale schopná se rozumně rozhodovat."

Helena odjíždí do neznáma, začíná navštěvovat akademii a poznává nové přátele. Pomaličku si uvědomuje, že jí tu nikdo nezná a tak není vystavena žádnému tlaku okolí. Zlepší se i její fyzický stav a objevuje se nová láska. Jediný háček je v tom, že každý z nich je v Paříži z nějakého důvodu, ani jeden se o tom moc nechce bavit. Jestli se podaří Heleně a Samovi navázat společnou niť zůstává ukryté ve hvězdách.

Dostala jsem se do úplně jiné doby, lidé jsou úslužní, nazývají se tituly a mají zavedená neodmyslitelná pravidla. Muži se ženám dvoří a nepřichází v úvahu mimomanželské radovánky. Potom se tu setkáváme s tou horší stranou společnosti, ženy jsou provdávány nejčastěji v osmnácti letech. Očekává se od nich, že budou svědomité manželky, dobré hostitelky a porodí spoustu potomků. Vyšší vzdělání a samostatnost je spíše na obtíž.

"Měla čtyřiadvacet hodin jen pro sebe, mohla si dělat, co chce a chovat se, jak se jí bude chtít. Poprvé ve svém životě byla báječně a blaženě sama a hodlala si to vychutnat do poslední opojné minuty."

Dneska si ani nedokážu představit, že by někoho pobouřilo jenom to, že si dovolím zrušit zasnoubení. Naopak - nikoho to nezajímá!
Protože je v knize všechno tabu, malinko mě překvapilo, že autor naráží na homosexuální vztahy. Většinou je spojuje s umělci a jejich výstřednostmi.

Helena mi jako postava přirostla k srdci, byla taková čistá, nezkažená. Dalo by se říct až dětská, na svůj věk dosti nerozhodná a nesmělá. O to víc mě nadchlo, jaký velký kus cesty ušla za jediný rok. Dospěla, začala rozumně uvažovat, snažila se uspět. Nejevila zájem o muže, ale byla schopná dělat velké pokroky. Začínala otevírat svoje srdce, milovat, chtít něco od života.  Toužila po uznání, přála si být slavná a nezávislá.

"Bylo skvělé cítit se zase sama sebou, připadat si mladá a plná života, lačnit po každém zážitku, který jí život ještě může nabídnout."

Měsíční svit mě mile překvapil, je to nádherná, procítěná kniha. Připadala jsem si jako v pohádce kde potkám vysněného prince, galantního, ohleduplného, bez postranních úmyslů. Stačí mu ukradnout si pár polibků a vaše přítomnost ho činí neskonale šťastným. 

Z knihy plyne pár ponaučení, neodsuzuj člověka dokud ho nepoznáš. Všechno jde, když se chce. A v neposlední řadě, nikdy neztrácej víru v lásku, protože ta, může přijít v každém věku.

HODNOCENÍ  5/5

Děkuji nakladatelství JOTA za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu zakoupíte ZDE.