BEZ NADĚJE - ZTRACENÁ NADĚJE - recenze

Sedmnáctiletá Sky žije v osobní bublině oddělená od světa, má jenom kamarádku ze sousedního domu, nejlepší kamarádku. Její máma si nepřeje aby měla telefon, televizi nebo přístup na internet, je přesvědčená, že je to zkáza lidstva. Sky nechodí ani do školy,  má domácí výuku. V podstatě si ale nestěžuje, kamarádka je skvělá a podaří se jí přemluvit Karen, aby poslední ročník dokončila ve škole, mezi spolužáky.

Nesmírně se na první den těší, má obavy ze spolužáků, protože o ní kolují jisté pomluvy. Ano, měla hodně kluků, ale nikdy nedošlo na sex. Většina si myslí, že je děvka a ona se ani nebrání, cítí, že s ní není něco v pořádku, protože ani jeden v ní neprobudil žádné city, žádnou zamilovanost. Co se děje?

Při nákupu potká Holdera, nikdy ho neviděla a najednou něco ucítí, že by přeci jenom nebyla divná? Problém je v tom, že o Holderovi kolují ještě horší zvěsti než o ní a on se je nesnaží nijak vysvětlit. Je náladový a nemůže si být jistá, jaký zrovna bude. Neví proč a neví jak, ale jsou k sobě taženi neviditelnou silou, má pocit, že už ho zná několik let.

BEZ NADĚJE a ZTRACENÁ NADĚJE

Tentokrát jsem se rozhodla, že napíšu recenzi na obě knihy dohromady. Je to celkem pochopitelné, protože se jedná o totéž, akorát to vyprávějí dva různí lidé. Poprvé se setkáme s pohledem Sky a v druhé knize nám Holder vysvětlí své podivné chování.

Přiznám se, že mě první kniha naprosto okouzlila a ponořila jsem se do nádherného příběhu. S velkým očekáváním jsem se pouštěla do druhého dílu. Začátek byl pro mě skvělý, kniha začínala rok před tím, než první a vysvětlila spoustu nevyřčeného. Přišla mi i dokonce vtipnější a říkala jsem si, že možná to autorka měla napsat rovnou z pohledu muže.

Kniha byla také proložená dopisy, které psal svojí mrtvé sestře. Někdy byly vtipné, jindy morbidní a často sloužily jako terapie. Pak ale přišel zlom, kdy mě to přestalo bavit, protože jsem četla skoro totožné řádky. A když už víte, co ten druhý odpoví, ztrácí to svoje kouzlo.

"A zase ticho. Včera to bylo příjemné, ale dneska jsem si z nějakého důvodu připadala trapně. Asi jsem byla nervózní z toho, jak proběhne zbytek večera. Z chemie mezi námi bylo jasné, že se v jednu chvíli začneme líbat."

Osobně si myslím, že měla autorka první knihu rozšířit, třeba přidat bonusovou kapitolu z pohledu Holdera, ale neměla psát skoro stejnou knihu, kde mě zajímal především začátek a konec. Pokud si totiž druhou knihu nepřečtete, zase o tolik nepřijdete, většinu si domyslíte sami.

Colleen Hooveroná se stala oblíbenou spisovatelkou mladších čtenářů. Přestože se do této skupiny nemůžu zařadit ani náhodou, její knihy mě něčím přitahují. Poprvé jsem četla Odvrácenou tvář lásky, neskutečně procítěnou knihu, kde mi i slzička ukápla. Na tento popud jsem si pořídila právě Bez naděje a Ztracená naděje.

Nechci tu napsat, že bych litovala přečtení druhého dílu, to určitě ne. Měl svoje kouzlo, ale možná kdybych ho četla dřív než první, mělo by to přesně opačný efekt. Možná by pomohl i odstup času, trochu zapomenout a tak si děj osvěžit. Nevím...
Popravdě mě to mrzí, protože Bez naděje se probojovala do kruhů mých oblíbených knih.


HONOCENÍ                    Bez naděje   5/5
                                         Ztracená naděje   3/5