středa 1. listopadu 2017

Zátiší s kousky chleba

Po dočtení se cítím nějak uklidněná, v pohodě a lehce. Nevím čím to je, ale působila na mě jako ozdravná kůra. Zátiší s kousky chleba jsem si vybrala záměrně, protože plním čtenářskou výzvu. Tentokrát se jednalo o knihu od držitele Pulitzerovy ceny. Měla jsem jí už nějaký čas doma, myslím, že jsem ji koupila někde za akční cenu, ale pokaždé jsem sáhla po něčem jiném. Jaká škoda.

Netušila jsem, že zrovna tohle, by se mi mohlo líbit. Čekala jsem těžké čtivo, které mě nebude ani trochu bavit. Jak jsem se mýlila. Četla se úplně sama, krásně, nenašla jsem místečko, které by mě nudilo. Už na začátku jsem věděla, že tohle bude kniha, na kterou budu dlouho myslet.

V podstatě je to takový beletrizovaný životopis, jedné slavné fotografky. Kdysi nafotila známou sbírku, která ji proslavila. Dneska je jí šedesát, je rozvedená, má jednoho syna. Těžký úděl, upadajících umělců. Bojuje jak se dá, ale její příjem, zdaleka nepokryje výdaje. Má ještě rodiče, je potřeba za ně zaplatit výdaje na bydlení a občas podpořit syna. Moc jí toho nezbývá, proto se rozhodne pronajmout svůj byt v New Yorku.



Sama se také odstěhuje do pronájmu, na venkov. Do polorozpadlého domu, kde skoro nic nefunguje. Ale za mnohem nižší nájem, než si bude účtovat za svůj skvělý byt. Vydělá trochu peněz, jenže i tady je potřeba investovat. Pomůže jí pokrývač, takový muž pro všechno. Poctivý, zručný a ošlehaný životem. Zjišťuje, že žít jinde, ji přináší uspokojení a začne fotit novou sbírku, nazvanou Bílý kříž.

Je to docela hluboký příběh, psaný realisticky. Takhle to prostě chodí, sláva, úpadky. Rodinné vztahy, finanční potíže. Je to úplně něco jiného, než jsme zvyklí v knihách vídat. Nejsou tu nějaké extra zvraty, naopak, děj je takový jednotvárný, ale přesto moc hezký. Těch 250 stránek uběhlo jako nic. Opravdu mě mile překvapila.

HODNOCENÍ    5/5


Žádné komentáře:

Okomentovat