TISÍC POLIBKŮ - recenze

Ani nevím kde začít, mám novou oblíbenou knížku. Nikdy by mě nenapadlo, že jí najdu mezi žánrem, který je určený pro mládež. Když jsem si ji kupovala, zaujala mě obálka, je překrásná. Pak jsem si řekla, jestli nebude psaná moc dětinsky, když je určená pro čtenáře od 14 let. Ale mýlila jsem se, je psaná úměrně k věku Poppy a jejího chlapce Runeho.

Dva mladí, zamilovaní, poblázněný, dalo by se říct, že děti. Ale jejich láska, která se rodila postupem času, je čistá, je dokonalá. Milují se, poznávají se a utvářejí ojedinělý pár. Ano, všechno je růžové, všechno je krásné, až idylické. Jak mi tohle vadí, přiznám se, že tady mi to ani malinko nevadilo. Je určená pro dospívající a je hezké, že je jim láska, představena v té nejkrásnější podobě.


Oba zdrtí, když se rodiče Runeho vrací zpátky do rodné země, není to natrvalo, ale dva roky je dlouhá doba. Slíbí si, že si budou volat, budou si psát a jejich láska, že vydrží navěky. Velké zklamání, když se Poppy přestane ozývat. Přeruší veškerý kontakt, není k zastižení a dokonce se také odstěhuje. Rune se trápí a začíná zanevírat na celičký svět, nejvíce nenávidí otce, dává mu za vinu, že se museli odstěhovat.

Změní se, je hrubiánský, kouří a nenávidí všechny okolo. Když se konečně vrátí domů, musí čelit nové realitě. Jeho dívka, jediná láska, ho opouští. Není to však kvůli němu, nezbývá ji moc času, umírá.

Ke knize by měli přidávat balení papírových kapesníčků. Málokdy se mi stane, že při čtení brečím, všeho všudy mě rozbrečely asi jenom dvě knihy. Ale tady mi tekly slzy skoro od začátku až do konce. Nevím, jestli jsem byla nějak citově rozpoložená, nebo je tato kniha tak moc emociálně napjatá.

Ač je velmi smutná, zároveň je nádherná. Myslím, že je dobře určená pro mladší čtenáře. Protože my starší, už nemáme tak růžové brýle a řekneme si, že je nesmyslné milovat tak hodně v tomhle věku. Ale vzpomeňme si každý na sladkých sedmnáct, taky jsme milovali z celého srdce a především čistou láskou. Všechno bylo nové, krásné a nic nemožné.

Tisíc polibků si ukládám na čestné místo ve svojí knihovně a vím, že se k ní jednoho dne vrátím. Až budu mít pocit, že potřebuju pohladit po duši, připomenout si, proč je život krásný. Zasnít se a čelit kruté realitě, že je život nejenom krátký, ale také vzácný. Važme si svých protějšků, milujme z celého srdce a nepromrhejme zbytečně ani jednu vteřinu.


HODNOCENÍ - Tisíc polibků z tisíce.