ZNOVU JÁ

Příběh ženy, manželky a matky, která ve čtyřiačtyřiceti letech prodělala infarkt. Následně jí museli lékaři voperovat baypass. Stres, únava, nevyspání a nekonečná starost o pětiletá dvojčata, se na ní pěkně podepsala. Nejen tohle, také je divné, že se jí to stalo, ve středním věku, může to být dědičné. Jenže se není koho zeptat, Maribeth je adoptovaná a netuší, kdo je její opravdová matka. Může být také mrtvá.

"Ale srdce ji nenapadlo. Je jí čtyřiačtyřicet. Je unavená a pořád musí myslet na daně. Ale ukažte jí pracující matku, která na tom není stejně."

Po operaci se cítí příšerně, začíná jí docházet, že mohla být mrtvá. Rozhodne se, dát se pořádně dohromady. Když se vrátí domů, je jí jasné, že tohle takhle nepůjde. Má pocit, že se na ní znova všechno nabaluje. Dvojčata vyvádějí, její matka se sice snaží pomoci, ale občas ji dovádí k šílenství a její manžel, je rád, že opět převezme otěže.


Touží po klidu, snad by mohla jednou hodit starosti za hlavu, předat je manželovi. To se nestane, naopak, znova začíná nastupovat do rozjetého vlaku. Její srdce, mysl i tělo protestují, vzpírají se, ale není jim to moc platné. Už to nevydrží a rozhodne se odjet, napíše krátký vzkaz, nasedne na vlak a vyrazí. Nechá za sebou manžela, děti, kariéru, všechno. Začíná si uvědomovat, že je potřeba zpomalit, přestane plánovat a začíná se pomaličku uzdravovat a nachází opět samu sebe.

Asi mi nebudete věřit, jak jsem Maribeth chápala, kdo nemá děti, tak to nepochopí. Je velice těžké skloubit práci, starost o děti a osobní život. Den má najednou málo hodit, je toho tolik co se musí udělat a stihnout. Sama občas bezradně sedím a přemýšlím co dřív. To, že se zhroutila a dostala infarkt sice nezpůsobil jenom stres, ale hodně se na tom podepsal.

Každý od ní čekal, že se znova zapojí, začne tam kde přestala, ale už nemohla, potřebovala si odpočinout. Útěk se jevil, jako dobrý nápad, asi bych to i schvalovala, ale vadilo mi pár věcí. Za prvé opravdu zmizela, jenom vysvětlení, že musí, ale pak už se neozvala. To bych nedokázala, potřebovala bych mít informace, co se doma děje, jak se děti mají, a v neposlední řadě, jak to manžel zvládá. Za druhé mi vadilo, na jak dlouho potřebovala zmizet, chápala bych týden, čtrnáct dní, ale tohle bylo hrozně dlouho. Přišla mi až bezcitná, dětem se přeci muselo stýskat.

Za třetí mi bylo líto i toho manžela, sice nevynikal, ale nebyl to žádný lotr. Snažil se, ale neuměl to dávat najevo. Myslím, že mu docela hodně ublížila, zbytečně. Když tohle pominu, tak se jedná o dobrou knihu, která se pěkně četla. Moje výhrady jsou čistě osobní, nemají vliv na samotný příběh, je to spíš takové pozastavení a srovnání s reálnou situací.

Od autorky je tohle moje první kniha, prozatím vydávala pro mladší čtenářky a žádnou z nich jsem nečetla. Styl psaní se mi líbil, doufám, že v budoucnu od ní budu mít možnost přečíst další knihu. Nebránila bych se ani možnosti, že autorka bude pokračovat dalším dílem. Některé věci, zůstaly nezodpovězené.

Ten kdo hledá knihu, na pěkný večer, pohodovou oddechovku, bude se mu určitě zamlouvat. Pracující matky, donutí zpomalit a pokud by to náhodou četl nějaký otec, naopak zase přiložit ruku k dílu.

Děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku. 

Hodnocení    4/5

Knihu Znovu já zakoupíte ZDE.