ŠÍLENÁ - recenze

Na knihu Šílená asi jen tak nezapomenu, napsala jsem si o ní nakladatelství a neskutečně jsem se těšila, až se začtu. Musím podotknout, že má velice pěknou obálku a nutí čtenáře, aby sáhnul právě po ní. Nespoutaná, bez zábran, nezapomenutelná, hlásá přední strana obálky, a není to žádný výmysl.

Alvina a Beth jsou jednovaječná dvojčata, k nerozeznání. Jinak jsou jako noc a den, bílá a černá, dobro a zlo. Zatímco jedna vyniká, druhá je skoro neviditelná. Nemají se v lásce a každá žije svůj život. Beth se provdala na Sicílii, má překrásného, bohatého manžela, přepychový život a malého chlapečka. Naproti tomu Alvina přežívá, vyhodí ji z práce, žije v podnájmu, ve špíně, a nedokážou ji vystát ani věčně zkouřený spolubydlící.

VÁŠNIVÝ SVŮDNÍK

Právě jsem se rozhodla, že si musím najít vášnivého Francouze - doteď jsem netušila o co přicházím... :-D

Mia dokončila vysokou školu a s kamarádkami vyráží na poslední rozloučení, než se vrhnou do zodpovědného života. Kam jinam, než do slavného Las Vegas. Mia je zvláštní osobnost, je tichá a ani trochu se do tohoto světa nehodí. Má svoje tajemství, kde přišla o svůj největší sen. Chtěla tančit, být úspěšná a jedna nehoda zkazila všechno to, pro co žila.

"Čekají mě tři požehnané týdny prázdnin, než se odstěhuju na druhý konec země a poprvé v životě nebudu muset dělat vůbec nic."

MĚSÍČNÍ SVIT NAD PAŘÍŽÍ

"Nejlepší způsob, jak uskutečnit své sny, je probudit se."

Přestože se jedná o romantickou knihu, první stránky tomu neodpovídají. Začíná smutně s blížící se smrtí, která vyvolá trpkou vzpomínku a touhu změnit život a bojovat. Heleně je osmadvacet let, žije stále pod dohledem rodičů v Londýně. Píše se rok 1924 a je po válce, čelí mnoha pomluvám jen proto, že zrušila zasnoubení. Čekala na svého budoucího manžela celých dlouhých pět let a když se vrátil, požádal Helenu, ať svůj slib vezme zpátky.

Po těžké nemoci se rozhodne začít znova, touží se stát malířkou a v jejím věku si ji už stejně asi nikdo nevezme. Šance přichází v podobě dopisu od zapovězené tety, nabízí ji bydlení a přeje si, aby nadále rozvinula svůj talent. Poprosí rodiče, zda by mohla rok studovat ve Francii uměleckou akademii. Nakonec je jí vyhověno vzhledem k tomu, čím vším musela projít.