V MLZE

Fascinující příběh ženy, která ztrácí pojem o realitě.

Gréta vyrazí spolu se svým manželem Alexem  a čtyřletou dcerou na rodinný výlet. Vydají se na lodi po jezeře na nedaleko vzdálený ostrov, o kterém kolují strašlivé historky. Manžel se s dcerou rozhodnou ostrov prozkoumat a zahrají si na piráty, Gréta celá unavená zůstává na lodi. Ztrácí pojem o čase a dokonce má pocit, že na chvíli usnula. Venku se začíná stmívat a narůstající panika ji donutí začít hledat ztraceného manžela a dceru.

"O jezeru a o tom, co údajně dokáže, má Alex v zásobě i historky, jednu děsivější než druhou. Říká se, že voda jezera je odpradávna prokletá a její zlo má schopnost proniknout do lidí, pokřivit jim smysly a přimět je páchat strašlivé činy. Dospělí i děti v těchto končinách mizejí beze stopy, byla tu prolita krev. Tedy podle pověstí."

Přestože ostrov projde, nikde po nich není ani malá stopa. Rozhodne se vrátit domů, třeba už tam na ní čekají a  existuje nějaké logické vysvětlení, proč jen tak znenadání zmizeli. Snaží se Alexovi dovolat a v hlavě se jí rodí jeden šílenější scénář za druhým. Vlivem nevyspání, vyčerpání, strachem a nedořešenou minulostí, začíná Gréta propadat do stavu, kde není schopná rozlišovat realitu od výplodů vlastní fantazie.

Tohle je přesně typ knihy, o které nemůžete napsat víc, protože byste ihned prozradili celou pointu. Musím se přiznat, že jsem ze začátku byla sama docela zmatená. První, co mě napadlo bylo, že tahle ženská to rozhodně nemůže mít v hlavě v pořádku. Přece když se vám ztratí manžel a ještě k tomu s malou dcerou, první co uděláte tak poběžíte požádat někoho o pomoc, nahlásíte to a budete trvat na tom, aby oblast dostatečně prohledali.

"Zvuk vlastního strachu mě vyděsí. Myšlenky se vymknou mé kontrole a divoce se rozeběhnou aniž jsem je schopna zadržet, a vybičovávají ve mně čím dál vyšší vlny citů. Nenajdu je. Už nikdy je nenajdu."

Gréta, ale jednala na vlastní pěst, často se jí stávalo, že nevěděla kolik hodin, či kolik dní uplynulo. Zapomínala co se stalo, vracela se k událostem a neměla ani tušení co udělala, kde byla nebo s kým mluvila. Měla špatný pocit, že je za to zodpovědná, pořád si pohrávala s myšlenkou, že je zabila. Stejně jako když nešťastnou náhodou vypadl její otec z okna, nemohla si vybavit ten okamžik, přestože byla svědkem.

Při čtení psychothrilleru V mlze jsem měla pocit, že sídlím uvnitř Grétiny hlavy. Hlava šílence a blázna. Nikdy jsem si nebyla na sto procent jistá, co je pravda, co lež a co jsou smíchané myšlenky a vzpomínky. Zlehounka jsem si skládala příběh, který do sebe na konci knihy dokonale zapadl. Nevím, zda to bylo cílem autorky, ale ze začátku jsem nad tím nevěřícně kroutila hlavou, protože to bylo takové divné a nedávalo mi to žádný smysl. Postupně jsem začala tušit a konec jsem si přečetla dvakrát, aby mi náhodou neuniklo nějaké slovíčko.

"Co se to se mnou děje? Ztrácím snad schopnost rozlišit skutečnost od snu? Zdravý rozum od šílenství? Nějakým způsobem se mi musí potvrdit, že to, co prožívám, je skutečné, že si to jen nenamlouvám nebo že se mě nezmocňuje... Utnu větu, než ji stačím domyslet do konce."

Docela podstatnou roli sehraje i Grétina matka, musím se o ní zmínit, protože v knize je velice upozorňováno na vztah mezi matkou a dítětem. Matka své dítě chrání a nikdy se k němu neotočí zády. Snáší všemožná příkoří a podvolí se čemukoli, jen aby své dítě dostatečně bránila. To je asi každému jasné a často se o tom mluví, ale jak daleko je opravdu schopná zajít? Existuje vůbec nějaká hranice?

Celkově knihu hodnotím pozitivně, přes počáteční nejistotu si mě nakonec zcela podmanila. Určitě si jí po čase přečtu znova a budu hledat další náznaky mezi řádky. Jedná se o propracovaný psychothriller, kde nebudete o nic ochuzeni. Sice si také budete připadat lehce zamlžení a zmatení, ale to k tomu prostě patří.

HODNOCENÍ  5/5

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu zakoupíte ZDE.