pátek 26. ledna 2018

Já a pan Jones

Od této knihy jsem si zase tolik neslibovala, to se přiznám. Koupila jsem ji ve výprodeji, za nějakých zhruba devadesát korun. Popravdě se mi líbil obal a anotace taky nevypadala úplně špatně. Musí říct, že mě docela překvapila.

Dobře se mi četla, nebyla nijak utahaná a hlavní představitelé vyhlíželi docela sympaticky. To hodnotím jako velké plus. Představovali takovou typickou rodinu. Prarodiče, kde je tchýně ta hlavní a dává to náležitě svým snachám najevo. Děda, kterého mají všichni rádi a funguje jako spojka mezi babičkou a ostatními členy rodiny.

Společně vlastní penzion, jejich celoživotní úsilí, radost i starost. Mají tři syny, a ani jeden nemá o penzion valný zájem. Vidí v tom moc práce a málo výdělku. Až na toho posledního, nejmladšího, kterého nikdo nebere vážně. I rodiče se děsí toho, že by chtěl penzion někdy vést. Přemýšlejí jak to udělat, nechtějí se ho vzdát, ale dlouho už nevydrží.


K této rodině se připojí žena, která má dvě holčičky a utekla před svým násilnickým manželem. Nikoho nehledá, chce jenom klidný život v ústranní. Jenže nejmladšímu z Jonesů, se líbí. A nechce se nechat jen tak odbít, rád by pro ní udělal cokoli.

Je nadmíru jasné, jak asi tahle kniha skončí. Nebudu tu psát, že jsem zrovna tohle nečekala, čekala. Ale líbilo se mi jak příběh plynul, měl svoje kouzlo a přestože nebyl nijak zvratový, dokázal mě zaujmout. Každá z rodin bojovala za něco jiného, řešili normální denní starosti, měli svoje sny i plány.

Dokážu si představit, že si tuhle knihu beru jako odpočinkovou četbu. Rozhodně si nemyslím, že je nějak špatná, naopak mě se líbila. Nějakým zvláštním způsobem, dosáhla toho, že si ji znova v budoucnu, určitě přečtu.

HODNOCENÍ   4/5




1 komentář:

  1. Pěkná recenze, na první pohled mě zaujala obálka, která je naprosto nádherná. :))

    OdpovědětVymazat