Zinajda Michajlovna vystudovala jako lékařka a za svůj život často pomáhala nemocným. Byla hrdá na to, že může pracovat a je samostatná. Po manželovi a rodinném životě nijak zvlášť netoužila. Práce ji dokonale naplňovala. Postupně přichází o zrak a nakonec je úplně slepá, jedná se o rakovinu, tlačí na mozek a způsobuje slepotu a velké bolesti hlavy. Je si vědoma, jaký konec ji čeká, a přesto se snaží na svět koukat s láskou a porozuměním. "Deník! Potřebuji deník, jen tak mohu vyplnit tyhle dlouhé, prázdné hodiny. Dříve jsem je trávila prací a tím, že jsem pomáhala druhým a zapomínala na sebe samu."
Káťa, druhá žena, která se v knize vyskytuje, doufá, že vydáním deníku, který si Zinajda psala, zachrání nakladatelství. Už dlouho se jim nedaří a mají s manželem dluhy, podepsalo se to i na jejich vzájemném vztahu, už si tolik nerozumí. Je to jejich poslední naděje, jinak zkrachují a budou se ho muset vzdát. Osloví překladatelku, ženu, snad lépe porozumí tomu, co v deníku vyjadřuje nevidomá lékařka.