POMALU HOŘÍCÍ OHEŇ - Paula Hawkins

 

V řadě již třetí kniha od této velice známé autorky. Kdo by neznal její prvotinu -Dívka ve vlaku. Pomalu hořící oheň, bych přejmenovala na Spalující křivdy, jelikož mi tento název zas tolik nesedí. 

Vše se točí okolo žen, v anotaci se dočtete, že se jedná o tři ženy, které z nějakého důvodu nenávidí jednoho, stejného muže. Každá z nich je nějak poznamenaná předchozím životem a ani jedna se s tím nedokáže vyrovnat.

Příběh se různě prolíná, nejenom časově, ale také ve vyprávění postav. Nikdy nevíte, která bude pokračovat a jak příběh poběží dál. Ozvláštněna je i o úryvky z knihy, kde v podstatě čtete jiný román. Chápu, že je tento styl psaní teď hodně moderní, ale všem čtenářům nemusí zrovna vyhovovat a můžou nabýt dojmu, že se v knize ztrácejí. 

Záblesk života - Jodi Picoultová

Zajímavě zpracovaná kniha, kterou čtete v podstatě od konce a pomaloučku se propracujete na její začátek. Otevírá veliké téma, které se týká morálky, víry, přesvědčení, svobody volby, lidského života... Asi bych našla spoustu dalších slov, které vyjadřují jedno jediné slovo a tím je POTRAT. 

Autorka se zde nepřiklání ani na jednu stranu, ale snaží se ukázat, za co každý bojuje. Kde je pravda a kde je pomyslná čára, za kterou by už nikdo neměl jít? Pro nás asi nepochopitelné, protože přeci jenom, my máme možnost volby a nikdo nemá právo nás soudit, nestojí tu davy protestujících před klinikou a ani se tu nerozlišuje jestli jdete na potrat, nebo toužíte být těhotná. Doktoři se nebojí chodit do práce a nemusí se bát o svůj život. Je to zvláštní, že? Kniha je přitom zasazená do současnosti, do roku 2018. 

Kniha vypráví několik příběhů současně, což má za následek, že se malinko ztrácíte v ději, už takhle je těžké čist knihu pozpátku. Osobně mě retrospektivní vyprávění moc nebere, ale zase na druhou stranu je to jiné a není to tak tuctové. Asi do poloviny knihy, jsem měla pocit, že to není ono, pak se to zlomilo a když by byl konec psaný takto od začátku ( nebo tedy spíše od konce), hodnotila bych knihu určitě lépe. 

TISÍC VÝCHODŮ SLUNCE

Kniha, která zaujme na první pohled, přestože se tváří obálka jednoduše,  je krásná. Další co přijde na řadu, je anotace, která je smutná, s náznakem lepších zítřků. Je potřeba čas, čas, který zahojí rány a dovolí nám začít znova.

Pavla je šťastná, má milujícího manžela, hodného tatínka a dokonce babičku. Ta žije hodně daleko, ale často si volají. Je spokojená, přestože nikdy nepoznala maminku, bere život, tak jak je. Povedlo se jí konečně otěhotnět, bojí se toho, ale s Benem to zvládne. Přichází velká rána, Ben i tatínek mají autonehodu. Oba jsou na místě mrtví.

NEBEZPEČNÁ laskavost

Kamarádky na život a na smrt, nebo jenom na oko. Takhle se dá charakterizovat vztah mezi Emily a Stephanií. Zvláštní kamarádství, které vzniklo na základě dětí. Mateřství sebou přináší mnoho změn, často se stane, že se úplně odřízneme od reálného světa, nebo se naopak nedokážeme stáhnout.

Abych to upřesnila, Stephanie přišla o manžela, bratra i rodiče. Zůstal jí jenom pětiletý syn. Obětuje pro něj cokoli, ale také potřebuje oporu, promluvit si s někým, kdo chápe, jak se cítí, touží po kamarádce. Jenže najít takovou, se kterou by si rozuměla je docela oříšek. Proto píše blog pro maminky, které se cítí stejně. Sdílí s nimi starosti, rozebírají mateřství, probírají úplně všechno.

V MOCI NÁSILNICKÉHO OTCE

Tohle je kniha, která se nedá hodnotit, jako dobrá, nebo špatná. Je to životní příběh, dnes už dospělé ženy, která vzpomíná na svoje dětství. Je to otevřená zpověď, která má varovat, povzbudit, změnit svět. Přiznám se, že se mi to strašně špatně četlo, nemá s tím nic společného styl psaní, ale obsah je natolik depresivní, že to asi zamává každým.

Psát o čem kniha je, není potřeba, stačí si přečíst název. Otec je zjevně poznamenaný vlastním dětstvím, trpí nějakou utkvělou představou, že vlastně dceři prospívá. Chce aby byla dokonalá, dokonalá ve hře na klavír. Mučí ji dlouhé hodiny, cvičí stále dokola a dokola. Bije jí, ponižuje, trápí hlady, zavírá ji v pokoji. Všemu přihlíží matka, která je mu naprosto podrobená a další dcera.

Hodně dobře, je tady vysvětlené, proč oběť mlčí, proč se neozve, cítí vinu. Ano, děti jsou zcela v moci svých rodičů, čekají od nich ochranu, když tomu tak není, mají pocit, že zklamaly. Získají mylnou představu, že si takové zacházení zaslouží, snaží se zavděčit, touží po uznání, které nepřichází.

Já a pan Jones

Od této knihy jsem si zase tolik neslibovala, to se přiznám. Koupila jsem ji ve výprodeji, za nějakých zhruba devadesát korun. Popravdě se mi líbil obal a anotace taky nevypadala úplně špatně. Musí říct, že mě docela překvapila.

Dobře se mi četla, nebyla nijak utahaná a hlavní představitelé vyhlíželi docela sympaticky. To hodnotím jako velké plus. Představovali takovou typickou rodinu. Prarodiče, kde je tchýně ta hlavní a dává to náležitě svým snachám najevo. Děda, kterého mají všichni rádi a funguje jako spojka mezi babičkou a ostatními členy rodiny.

Společně vlastní penzion, jejich celoživotní úsilí, radost i starost. Mají tři syny, a ani jeden nemá o penzion valný zájem. Vidí v tom moc práce a málo výdělku. Až na toho posledního, nejmladšího, kterého nikdo nebere vážně. I rodiče se děsí toho, že by chtěl penzion někdy vést. Přemýšlejí jak to udělat, nechtějí se ho vzdát, ale dlouho už nevydrží.

KRYCÍ JMÉNO E 219

Vězen s označením E 219, nebezpečný, dříve pronásledoval a zabíjel lidi na přání. Bývalí nájemný vrah, situace se změnila. Svět ovládl zmutovaný vir, z lidí se stávají chodící trosky, nebezpečné, nakažené. Neexistuje žádná protilátka, žádná naděje. 

Zdraví lidé se uchýlili do věznic, protože jsou nejlépe chráněné před nakaženými lidmi. Vězni jsou propuštěni a nechali je napospas světu. Erik je chytrý a ví jak se bránit, aby přežil. Podnikne spoustu opatření, nechce se stát kořistí. 

Dostal fotografii dívky, která je nespíš imunní, byla by to dobrá zpráva. Rozhodne se jí najít a zkusit zachránit svět. Musí přeci existovat nějaká protilátka. Souřadnice ho zavedou k bývalému vojenskému krytu. Jenže nic nejde podle plánu a on se ocitne znova na útěku a není sám, má k sobě mladičkou dceru důstojníka.

"Skvěle, vzdychám rozmrzele a strkám si nabitou a zajištěnou pistoli do kapsy. Zní to divně, ale i přes hrozbu smrti na každém rohu zatím zajišťuji svou zbraň."  

Fantasy není zrovna žánr, který normálně čtu. Povede se mi přečíst tak tři knihy za rok, přesto mě to něčím láká. Když jsem dostala nabídku zrecenzovat tuto knihu, zaujala mě její anotace, proto jsem na to kývla. 

Začátek mě bavil, bylo zajímavé číst, jak se lidstvo vlastní blbostí ničí. Což není nic nereálného! Vězeň Erik na mě působil sympaticky a doufala jsem, že moje sympatie jenom porostou. Celý příběh není zbytečně roztahaný, ono by to ani jinak nešlo, protože kniha není nijak dlouhá. Docela dobře se mi to četlo. Žádné zbytečné povídání okolo, jede se v jedné linii.

Asi do poloviny knihy mě příběh dobře chytil a měla jsem nutkání ji co nejdříve dočíst. Potom ale přišel zlom. Je to veliká škoda. 

Obsahově už jsem tak spokojená nebyla, jak mě kniha ze začátku nadchla, tak mě taky brzy začínala štvát. Co mě asi zarazilo nevíce, byl konec. Bohužel se mi nelíbil a zkazil mi celkový dojem z knihy, která by nebyla tak špatná. Nevím, asi nejsem ta správná osoba, možná proto tento žánr tolik nečtu.

Přesto věřím, že si svoje fanoušky najde. Především v mužské části populace, kteří ji asi lépe ocení než-li já. Knihu hodnotím průměrně.

Děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku.

ZNOVU JÁ

Příběh ženy, manželky a matky, která ve čtyřiačtyřiceti letech prodělala infarkt. Následně jí museli lékaři voperovat baypass. Stres, únava, nevyspání a nekonečná starost o pětiletá dvojčata, se na ní pěkně podepsala. Nejen tohle, také je divné, že se jí to stalo, ve středním věku, může to být dědičné. Jenže se není koho zeptat, Maribeth je adoptovaná a netuší, kdo je její opravdová matka. Může být také mrtvá.

"Ale srdce ji nenapadlo. Je jí čtyřiačtyřicet. Je unavená a pořád musí myslet na daně. Ale ukažte jí pracující matku, která na tom není stejně."

Po operaci se cítí příšerně, začíná jí docházet, že mohla být mrtvá. Rozhodne se, dát se pořádně dohromady. Když se vrátí domů, je jí jasné, že tohle takhle nepůjde. Má pocit, že se na ní znova všechno nabaluje. Dvojčata vyvádějí, její matka se sice snaží pomoci, ale občas ji dovádí k šílenství a její manžel, je rád, že opět převezme otěže.

JE TO I MŮJ ŽIVOT

Kniha, která zároveň láká i odrazuje. Koupila jsem si jí, protože anotace musí upoutat každého. Dítě, které je počato "na míru" ke svojí sestře, která trpí loukemií. Má pomoci sestře k uzdravení, nejprve daruje pupečníkovou krev, potom lymfocyty, kostní dřeň a když se jedná o ledvinu, něco se v Anně vzepře. Už nechce být dárcem, nechce do sebe nechat píchat a řezat, jenom proto, aby její sestra mohla žít.

Stejně tak slovo žít, je docela relativní pojem. Život Kate je jako na houpačce, nikdy neví dne, ani hodiny. Začne krvácet, objeví se další modřina, testy vyjdou se špatnými hodnotami a jede se nové kolo. Nemocnice, chemoterapie, nebezpečné léky. Může umřít kdykoliv, nikdy není zaručené, že zrovna tohle, bude to, co pomůže.

Její matka Sara, se ale nevzdává, bojuje a nikdy, nebere v potaz to, že by její dcera měla umřít. Jenže má ještě staršího syna, taky manžela a v neposlední řade dceru, která pokaždé zachrání situaci. Anna jde k soudu, chce, aby byla zmocněná a mohla rozhodovat sama za sebe. Nechce darovat, ale ani nechce, aby její sestra umřela.

TEMNÉ HLUBINY

Robert Bryndza je zárukou dobrého čtení. U všech tří knížek, jsem dostala výbornou detektivku, se zvláštní zápletkou. Stal se právem mým oblíbeným autorem a pokaždé s nedočkavostí očekávám novou knihu.

"Když se Erika posadila za volant svého auta, venku zuřila průtrž mračen. Déšť bubnoval do střechy a modré světlo doprovodných policejních vozů a dodávky potápěčů se odráželo v kapkách vody na předním skle."

NEZVĚSTNÁ BLONDÝNA

Blondýnka Agáta je samostatně fungující jednotka. Je vdaná, za kriminalistu Petra, ten svojí práci miluje. Jejich vztah je takový nijaký, žijí spolu jako přátelé, než manželé. Ale z nějakého zvláštního důvodu jim toto soužití vyhovuje. Na dovolené jezdí každý sám, ani ne tak proto, že by se nesnášeli. Petr nemá rád letadla a Agáta miluje objevování exotických zemí.

Naplánuje si dovolenou v Thajsku, se svojí kamarádkou. Ta na poslední chvíli odřekne, má něco důležitého, neodkladného. Nezbývá, než cestovat sama, no co, dovolenou si užije tak, jako tak. Už v letadle potkává další Čechy, manželský pár Karla a Věru. Je jim divné, že cestuje sama, nabízí jí společnost, po které Agáta moc neprahne, ale občas se nic nestane, když se k nim přidá.

LABUTĚ Z PÁTE AVENUE - recenze

Příběh krásných sedmdesátých let, vysoká smetánka, privilegovaných lidí. Hledělo se na všechno, na chování, vystupování, oblékaní. To bylo hodně vysoko na pomyslném žebříčku hodnot. Dcery se vychovávaly, aby byly dobré v pohostinství a zdobily své manžely. Takové manželky, se staraly jenom o svůj zevnějšek, měly veškerý luxus, ale mělo to i svoje špatné stránky. Musely se chovat podle pravidel, jinak, byly vyloučené, potupené a nežádoucí.

Pro nás asi nepředstavitelná doba, pro některé zlaté časy. Hlavní postavou je zde Babe Paleyová, nejdokonalejší žena ze všech. Od malička ji matka připravovala na nelehkou úlohu, předpisové manželky. Dobře se vdala, porodila čtyři děti, ale ty pokaždé odsunula na jinou kolej, nejdůležitější byl manžel. Toho opečovávala, tomu podstrojovala.

DNA - YRSA - recenze

Vyšetřovatel Huldar dostává nelehký úkol, má vyšetřit vraždu mladé matky, která byla brutálně usmrcena. Nemá z toho zrovna radost, je to jeho první případ, je mu naprosto jasné, že mu nikdo nepomůže. Vrah byl pečlivý a nezanechal po sobě žádné stopy, až na jednu, malou holčičku, dceru oběti, která hrůzný čin sledovat zpoza postele.

Vyslýchat sedmileté děvče, je velký oříšek, musí se postupovat jemně a nesmí se jí nic podsouvat. Proto poprosí sociální pracovnici Freju o pomoc. Je trochu nemilé, že se už společně potkali a nerozešli se v dobrém. Teď je ale důležité odhodit osobní život stranou a soustředit se na vyšetřování, ostatní se může vyřešit později.

HRA NA LEŽ

Moje první kniha od Tess Stimson, pojednává o dvou rodinách, kterým při spuštění požárního poplachu zaměnily děti. Přijde se na to až za patnáct let, když má jedna z dívek nehodu a doktoři jí dávají krev. Má odlišnou krevní skupinu a je nemožné, aby byla jejich dcera.

Její matka si pohrává s myšlenkou, jestli náhodou neotěhotněla těsně před svatbou s kamarádem. Problém je v tom, že si nic nepamatuje, byla tehdy opilá a má pořádné okno. Vezme kartáčky a  nechá udělat testy DNA aby si byla jistá. Jakmile dorazí, zjistí, že Florence není manželova dcera, ale ani její.

Je možné, že někde žije její biologická dcera, zatouží jí poznat, chce vidět na vlastní oči, jak vypadá. Rozhodne se kontaktovat nemocnici a rozhýbe věci tak, že se to už nedá zastavit. Manžel s tím nesouhlasí a sled událostí zasadí do jejich manželství velký klín.

TISÍC POLIBKŮ - recenze

Ani nevím kde začít, mám novou oblíbenou knížku. Nikdy by mě nenapadlo, že jí najdu mezi žánrem, který je určený pro mládež. Když jsem si ji kupovala, zaujala mě obálka, je překrásná. Pak jsem si řekla, jestli nebude psaná moc dětinsky, když je určená pro čtenáře od 14 let. Ale mýlila jsem se, je psaná úměrně k věku Poppy a jejího chlapce Runeho.

Dva mladí, zamilovaní, poblázněný, dalo by se říct, že děti. Ale jejich láska, která se rodila postupem času, je čistá, je dokonalá. Milují se, poznávají se a utvářejí ojedinělý pár. Ano, všechno je růžové, všechno je krásné, až idylické. Jak mi tohle vadí, přiznám se, že tady mi to ani malinko nevadilo. Je určená pro dospívající a je hezké, že je jim láska, představena v té nejkrásnější podobě.

Zátiší s kousky chleba

Po dočtení se cítím nějak uklidněná, v pohodě a lehce. Nevím čím to je, ale působila na mě jako ozdravná kůra. Zátiší s kousky chleba jsem si vybrala záměrně, protože plním čtenářskou výzvu. Tentokrát se jednalo o knihu od držitele Pulitzerovy ceny. Měla jsem jí už nějaký čas doma, myslím, že jsem ji koupila někde za akční cenu, ale pokaždé jsem sáhla po něčem jiném. Jaká škoda.

Netušila jsem, že zrovna tohle, by se mi mohlo líbit. Čekala jsem těžké čtivo, které mě nebude ani trochu bavit. Jak jsem se mýlila. Četla se úplně sama, krásně, nenašla jsem místečko, které by mě nudilo. Už na začátku jsem věděla, že tohle bude kniha, na kterou budu dlouho myslet.

V podstatě je to takový beletrizovaný životopis, jedné slavné fotografky. Kdysi nafotila známou sbírku, která ji proslavila. Dneska je jí šedesát, je rozvedená, má jednoho syna. Těžký úděl, upadajících umělců. Bojuje jak se dá, ale její příjem, zdaleka nepokryje výdaje. Má ještě rodiče, je potřeba za ně zaplatit výdaje na bydlení a občas podpořit syna. Moc jí toho nezbývá, proto se rozhodne pronajmout svůj byt v New Yorku.

KOHO MILUJEŠ

Určitě znáte ten pocit, když stojíte před svojí knihovničkou a váháte, kterou si přečíst. Koho miluješ, jsem si koupila jako novinku, a dneska už je to přes rok, co byla vydaná. Přesně tak dlouho ležela na polici u mě doma. Sáhla jsem po ní hlavně proto, že se mi hodila do mojí knižní výzvy na Databázi knih. První věta, začíná otázkou...

K samotné knize, začátek nebyl vůbec špatný, dvě malé děti, poznamenané osudem. Osmiletí, snažící se uspět a překonat sami sebe. Ráchel má srdeční vadu a hodně času strávila v nemocnici. Je to ale bojovnice, jelikož se nudí, pozoruje ostatní pacienty. Jednoho dne narazí na chlapce, je sám a jeho matka někde poletuje na večírku. Je jí ho líto a vypráví mu pohádku, netuší, že se jejich cesty po letech opět protnou.

Andy je jedináček, jeho matka nemá moc peněz, a nemůžou si zrovna moc vyskakovat. Otec mu zemřel v armádě a jelikož byl černoch a jeho matka je běloška, má to hodně těžké. Nepatří nikam, pro bílé je moc tmavý, a pro černé moc světlý. Je ale dobrý běžec, a tak se snaží zlepšovat a chce jednoho dne závodit na olympiádě.

Nespoutaný milenec

Ten kdo sleduje můj blog, tak určitě ví, že pomaličku čtu dlouho sérii, a to Bratrstvo černé dýky. Nevím, kdy se mi podaří dostat na konec, ale určitě to ještě nějakou dobu potrvá. Nespoutaný milenec je pátým dílem, nebudu se tu dlouze rozepisovat o velkém klanu upírů a jejich nepřáteli bezduchými.

Tentokrát autorka věnuje knihu Vishousovi, je zvláštní, má zářící ruku a dokáže s ní divy. Nechce se vázat, nechce aby si ho někdo všímal, je celkově divný i na upíra. Jak už to bývá, v každém díle, povětšinou dostanou šanci najít si družku a ani tady to nebylo jinak. Je to doktorka, jedna z nejlepších, operuje srdce a je cílevědomá.

Ono ani tak nejde o tyhle dva, ale konečně se nám poodkryje tajemství Stvořitelky. To se mi líbilo a popravdě klidně bych toho uvítala víc, ukazuje se, že i ona má svoje neduhy a udělala něco, za co musí nést svůj trest.

ŽENA Z KAJUTY Č. 10

Jsem nadšená, po dlouhé době kniha, která mi stoprocentně sedla. Napětí od začátku do konce, hodně dlouho jsem netušila, co se na Polární záři stalo. Psychologický thriller, který zaujme a jen tak nepustí. Autorka má dar udržet svoje čtenáře ve bdělém stavu, jen neradi budete knihu odkládat.

Lo je žena, která nemá žádný životní cíl, ustrnula na jednom bodě, a vypadá to, že je vlastně takto spokojená. Píše pro časopis, kdysi chtěla něco v této branži dokázat, ale tyto ambice už dávno ztratila. Když její šéfová otěhotní, vybere si jí jako záskok, že by konečně kariérně postoupila?

POHODLNÉ LŽI - recenze

Nebudu nijak předstírat, že se mi kniha alespoň malinko líbila, nelíbila. Jsem moc ráda, že jsem si jí nekoupila, ale jenom půjčila. Byla by to škoda peněz. Vůbec jsem nepochopila, co jako mělo být smyslem této knihy. Neměla nic, čím by čtenáře upoutala a to, že je lepší říct celou pravdu než lhát víme asi všichni.

Tři rádoby matky, dva otcové a jedno dítě. Ani jedna matka nebyla ta nej, ani k jedné jsem si nevytvořila vztah. Hlavní hrdinka Tia, byla podle mě úplně blbá, promiňte mi ta slova, ale jinak se to vyjádřit nedá. Několik let zamilovaná do staršího profesora Nathana, se kterým počala dítě. Ani když se jí vzdal, stejně tak jejího dítěte, nedokázala ho přestat obdivovat a milovat.

Jeho žena Juliette, byla dobrou matkou, ale nedokázala zvládnout manželovu nevěru. Stala se z ní trapná a šílená ženská, která kontaktuje adoptivní rodiče. Všemu vévodí Caroline, adoptivní matka, lékařka, po dítěti netoužila, ale chtěla naplnit život svého manžela. O Savannah se nestará zrovna příkladně, sice jí nic nechybí, ale nedokáže ji dát lásku a svůj čas. Je pro ní přednější práce a holčička vyrůstá s chůvou.